Církev, str. 145-151

Pokus o odpověď na osmou Papovu otázku: V Bibli jsou především slova apoštola Pavla, proč bych si měl myslet, že římský biskup byl něco extra?

 

Poznámka k uvedenému závěru: tvrzení prvního odstavce se zakládá na dalších asi třiceti stranách textu, který předchází textu zde uveřejněnému.

 

Texty Písma potvrzující Petrovo prvenství (Církev, str. 145-151)

Neporušitelnost Církve (Církev, str. 320-325)

Neomylnost Církve (Církev, str. 325-333)

Neomylnost římského biskupa (Církev, str. 338-347)

Neomylnost ve slavném prohlášení za svaté (Církev, str. 354)

 

Silv. M. Braito O.P., CÍRKEV, DOMINIKÁNSKÁ EDICE KRYSTAL, Olomouc 1946, str. 145-151

 

---

 

f) Texty Písma sv. potvrzující toto prvenství Petrovo

Projdeme-li pozorně Písmem, zjistíme, že sv. apoštol Petr má docela zvláštní, mimořádné místo v Písmě svatém. Kristus s ním jedná docela mimořádným způsobem. V evangeliích je uváděn stočtrnáctkrát, v Skutcích apoštolských sedmapadesátkrát. O žádném jiném apoštolu se neděje tak často zmínka v Písmu sv. Svatý Jan, který je po sv. Petrovi nejčastěji uváděn, je jmenován v evang. osmatřicetkrát a v Skutcích apošt. osmkrát. První upozornil na tuto zajímavou skutečnost Solovjev. Byla mu ukazatelem ke katolické Církvi jakožto Církvi Kristově, protože Petrově.⁷⁷

Svatý Petr má v Písmu sv. při nejmenším jakési čestné prvenství, prvenství prvního místa. Kristus Pán několikrát mimořádně vyzvedá sv. Petra. Nejprve mu dává nové jméno: Kefas-Petros, Skála. (Lk. 6, 13.)

Již při prvém setkání slibuje Spasitel Petrovi, že mu dá nové jméno: »Ty jsi Šimon, syn Jonášův. Ty budeš slouti Kefas, což znamená skála« (Jan 1, 42).

Důležitost této změny zesiluje okolnost, že na Východě znamená nomen omen. Nové jméno znamená změnu celého člověka, nový úkol. Jméno Skála znamená nové životní poslání, nový úkol býti skálou. Jméno Šimonovo bylo změněno ve jméno Skály, ve jméno základu budovy Církve. Petr měl býti podobným základem nového lidu jako kdysi Abraham a Jakob byli přejmenováni, protože se měli státi základem nového lidu izraelského.⁷⁸

Petr je dále vždycky jmenován první mezi apoštoly, Kristus jeho bere vždycky tam, kam s ním smějí jít jen vybraní apoštolové: ke vzkříšení dcery Jairovy, k proměnění na hoře, do zahrady Olivové.

Kristus zdomácněl v Petrově domě i na jeho lodičce. Za něho jediného platí Pán chrámovou daň. Spasitel se stará zvlášť o Petra. Zvláště ho vychovává, poučuje, napomíná i mimořádně přísně kárá. Posílá ho s Janem přichystati poslední večeři. Uzdravuje jeho ťchyni, a když nalézá učedníky spící za své úzkosti v Olivové zahradě, obrací se pouze k Petrovi s bolestnou vyčítavou otázkou: Šimone, spíš? Jeho vzkazuje jediného pozdravovat zbožnými ženami po svém zmrtvýchvstání. Jemu se také první ukazuje po nich.⁷⁹ Jenom jemu předpovídá mučednickou smrt.

Petr mluví za ostatní apoštoly: Hle, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou... Mt. 19, 27. Petr se táže, kolikrát má odpustit svému bratrovi. Mt. 18, 21. Na hoře Proměnění volá za všechny: Dobře je nám tu! (Mt. 17, 4.) Pane, ke komu půjdeme? Jan 6; 69. Pane, vylož nám to podobenství: Mt. 15,15.

Když se ptá Spasitel, za koho jej lidé mají, Petr jménem všech vyznává jeho božství. Mt. 16, 18. Petr ho také zrazuje od utrpení. Mt. 16, 22. Kdyby se všichni pohoršili, já se nikdy nepohorším (Mt. 26, 33), ujišťuje apoštol Petr.

Co znamenalo toto vyznamenání sv. Petra? Byla to jen jakási osobní záliba Páně ve sv. Petrovi? Jenom nějaké osobní vyznamenání, prvé místo v srdci Mistrově? Všichni evangelisté dávají sv. Petrovi soustavně a souhlasně první místo. I ve Skutcích apoštolských. Nacházíme čtyři vyjmenování, chcete-li, seznamy apoštolské, a všechny stavějí Petra na první místo: Matouš 10, 2, Marek 3, 16, Lukáš 6, 14, Skutky apoštolské 1, 13. Lukášovo evangelium a Skutky apoštolské udávají ostatní apoštoly v jiném pořadí, ale sv. Petr je kladen i od nich na počátku seznamu. A přece všichni apoštolové se přeli o prvá místa. Proto není bez významu, že toto, tak žádané první místo, je důsledně přidělováno Petrovi. Ve výpočtu apoštolů je tato otázka, která tolik apoštoly zajímala a zabývala, vyřešena via facti a trvale. U sv. Matouše, apoštola, který se jako apoštol účastnil těchto hádek, čteme dokonce: První Šimon, nazvaný Petr. Mt. 10, 2. Nejedná se tu přece o prvenství ani věkovém, ani podle příchodu. První přišli sv. apoštolové Ondřej a Jan.

První místo tak patří Petrovi a tak je uznáváno jeho vůdčí prvenství, že apoštolové jsou někdy nazýváni jeho skupinou, jsou označeni podle něho jako hlavy a vedoucího: »Petr a ti, kteří s ním byli«. Lukáš 8, 45, 9, 32, Marek 1, 36. Tak se v Písmě mluví obdobně o předsedovi: Velekněz a všichni s ním. Sk. ap. 5, 17. Podobný je výrok Skutků apoštolských: Petr s jedenácti. Skut. ap. 2, 14. Andělé sami takto označují Petra: Řeknete učedníkům jeho a Petrovi. Marek 16, 7. V této hodnosti je označen při svém vystoupení před židovskou veleradou: Odpovídaje pak Petr a apoštolové, řekli. Sk. ap. 5, 29.

Sv. Pavel několikrát naráží na toto prvenství Petrovo, na jeho mimořádné postavení. Když odůvodňuje své právo, prohlašuje, že je má tak jako ostatní apoštolové, bratří Páně - a Petr. Zřejmá gradace. Nejvyšší stupeň klade na konec. 1 Kor. 9,5.

Když píše Galatům, uvádí sice na prvním místě sv. Jakuba, avšak proto, že se ho judaisující křesťané dovolávali, ale hned vedle uvádí take Petra jako dotvrzení ještě vyšší autority. Gal. 2, 7.

V prvém listě Korinťanům jmenuje sv. Petra na prvním místě mezi apoštoly, kterým se Pán zjevil. 1 Kor. 15, 5. Když vytýká Korinťanům jejich skupinářství a vypočítává osoby, kolem kterých se skupinky tvoří, klade sv. Petra hned před Kristem: Pavel, Apollo, Petr, Kristus.

Jako zvláštní důvod pro sebe uvádí, že po svém obrácení šel do Jerusalema a mluvil s Petrem a Jakubem, jako se sloupy Církve. Gal. 1, 17. V 2, 2 uvádí, že po 14ti letech své apoštolské práce předložil své evangelium Petrovi, Janovi a Jakubovi. Proto s tohoto hlediska je třeba chápati odhodlaný odpor, kterým se postavil sv. Pavel v Antiochii, jak o tom zpravuje v téže epištole, když sv. Petr příliš měl ohled na judaisující křesťany a zdržoval se pro ně Zidům zakázaných jídel. Sv. Pavel se mu postavil ostře na odpor ne že by neuznával jeho autoritu, nýbrž právě proto, že jeho. velká autorita mohla míti pro toto Petrovo jednání neblahé důsledky, že by se mohli o ni příliš opírati křesťané ze židovství, kteří se ještě stále nechtěli rozloučiti se židovstvím a s jeho duchem a přikázáními.

Maří Magdalská oznamuje zmrtvýchvstání Petrovi a Janovi. Jan předbíhá Petra, ale pak jej nechává vstoupiti prvého do hrobu. Sv. Petr má nejenom prvé čestné místo, nýbrž také od začátku Církve jedná jako první, to jest, jako vedoucí.

Stále zaostřujeme toto prvenství Petrovo. Je první v jednání Kristově s apoštoly, první v ústech Páně, první na rtech evangelistů. Ale je také první v jednání apoštolského sboru.

Petr první mluví jménem apoštolů a učedníků Páně. Prvý hlásá jeho jméno židovskému lidu. První zvěstuje světu jako první apoštol, první hlasatel jeho evangelia. Odsuzuje zločin a zaslepenost židovského národa. Zvěstuje úmysly Boží s utrpením Kristovým, jeho výkupný smysl a výkupnou cenu i možnost, jak dosáhnout odpuštění. První vybízí k učednictví Kristovu, první vybízí: Dejte se pokřtíti v jeho jménu, staňte se jeho učedníky!

Sv. Petr se ujímá vedení apoštolského sboru i prvního hloučku věřících, který vzrostl na 120 lidí. Zahajuje všechna jednání obce. Navrhuje doplnit sbor po hanebné smrti zrádce Jidáše a vykládá autoritativně proroctví o něm.

Apoštolové potom společně rozhodují, ale návrh přichází od něho. A autoritativně. Apoštolové jenom uskutečňují, co sv. Petr navrhl. Navrhuje jmenování pomocníků - jáhnů.

Celý další život prvotní obce křesťanské staví Petra do popředí. Má nejenom prvé čestné místo, nýbrž bez udávání důvodu, omlouvání a domlouvání jedná jakožto první a vedoucí bratří i sboru. Koná před davem prvý zázrak, dokonce i jeho stín uzdravuje. Tak vyniká i nad svého Mistra, jenž uzdravoval lemem svého roucha. Petr se ujímá pastýřského úkolu svého Mistra, když první zase po něm mluví v podloubí chrámovém. Sk. ap. 3, 12. Proto také první odpovídá před veleradou za všechny obžalované křesťany.

Jeho autorita je taková, že jemu selhati znamená selhati Duchu svatému. Trestá také lež božskou mocí, jako zástupce Boží a přímý zástupce Ducha sv., trestem Boží moci, trestem nejvyšším, totiž smrtí. Sk. ap. 5,1.

Prvý apoštoluje Samařsko. Přemáhá Šimona kouzelníka a v něm znovu se přibližující pokušení Krista na poušti, zaměňování prvku duchovního, Božího, za hmotný a pozemský. Jemu se dostává vidění poučujícího Církev o tom, že pohané mají býti bez váhání přijímáni do Církve. Tím je znovu potvrzena Petrova svrchovaná učitelská autorita. V plnosti této autority učitelské i vůdčí přijímá první pohany: setníka Kornelia a jeho dům do Církve. A když o tom vypravuje, celé shromáždění zmlklo a chválilo Boha. Sk. ap. 11, 18.

Když jsou na tak zvaném I. jerusalemském sněmu rozdělena mínění stran nových údů Církve, vstává a svrchovanou autoritou rozhoduje otázku. Jako důvod udává, že si jej Bůh vyvolil, aby zvěstoval pohanům evangelium. O tuto autoritu se opírá, o autoritu svého zvláštního omilostnění a zjevení a poslání jemu osobně učiněného.

Sv. Jakub mluví po Petrovi a schvaluje s Pavlem a Barnabášem Petrovo stanovisko.

Shromáždění opět uznává jeho pravoplatnou autoritu v této otázce a tento způsob jeho jednání. »Zmlklo veškeré shromáždění«. Sk. ap. 15, 12.

I Herodes takto vyznamenal sv. Petra, když ho chtěl dáti popraviti, jeho jako vynikajícího člena nové Církve. Celá obec se pak horlivě modlila za Petra u vědomí, co v něm má a co by v něm ztratila. Hospodin také zvláštním způsobem pečuje o sv. Petra. Nenechává jej ještě zajíti rukou Herodovou, nýbrž zasahuje zázračně a vyvádí jej svým andělem z vězení. Sk. ap. 12, 3.

 

ZÁVĚR

Spolehlivě jsou dokázána jako pravá slova Kristova, slibující Petrovi, že bude skálou, klíčníkem a plnomocníkem, slova velící, aby potvrzoval své bratry v síle zvláštní prosby Kristovy za něho, a ustanovující ho pastýřem celého stáda.

Sv. Petr byl k tomu zvlášť vyvolen, zvlášť vychováván. Jak Mistr, tak jeho spoluapoštolové ho kladli na první místo. Petr toto prvé místo zaujímal ještě za života Kristova. Vede slovo, mluví za apoštoly. Hned po smrti Páně jedná ve smyslu přislíbení a ustanovení Páně. Je základem, skálou, když sám jedná, první předstupuje před svět blaženým poselstvím Páně a první přijímá Židy i pohany do Církve. Tak je de facto na něm vybudována, to jest, rozmnožována prvá, a tak i celá Církev.

Svazuje a rozvazuje s druhými, ale jako první a rozhodující, tak, jak mu tento úkol byl dán nejenom s druhými, nýbrž také samotnému, jako nejvyšší autoritě mezi bratřími. Jako pastýř řídí první prvou obec v Jerusalemě, jak vidíme z případu Ananiáše a Safiry. Jako pastýř celého stáda rozhoduje o novém apoštolu, o ustanovení pomocníků-jáhnů, o židovských předpisech, přijímání pohanů. Jeho autorita je učitelská, soudní i pastýřská. Nejvyšší autorita vedle autority ostatních apoštolů.

Je tedy docela přirozené, že tato autorita byla sdělena dále při předání apoštolátu, protože v případu Petrově to byl apoštolát kvalifikovaný. Ostatní apoštolové předávali svůj apoštolát. I Petr odevzdává svému nástupci apoštolát svůj. Podtrhuji: svůj, to jest, kvalifikovaný apoštolát vůdce apoštolů, apoštola Skály, klíčníka, plnomocníka, pastýře a opory bratří!

77 La Russie et l'église universelle, p. 154.

78 Gen. 32, 28.

79 Lk. 24, 34; 1 Kor. 15, 5.